Nozokomiálni nákazy dnes chápeme jako ekologický rozvrat mezi vnímavým jedincem, infekčním agens a zevním prostředím. Situace v bakteriální populaci na přelomu tisíciletí je kritická. Důvodem je určitý posun do oblasti rezistentních grampozitivních mikrobů a výskyt multirezistentních enterobakterií a některých nefermentujících gramnegativnich tyček. To je skutečná hrozba, protože ani nově vyvíjené antiinfekčni léky s proklamovanou účinností na tyto mikroorganismy nejsou samospasitelné. Řešeni autor vidí v cílené antimikrobní léčbě, jež se opírá o znalosti o mikrobiálním osídlení místa infekce, o mikrobech, které se při postižení daného orgánu nejčastěji uplatňují, o epidemiologické situaci na konkrétním nemocničním oddělení, o rezistenci nejčastějších a nejdůležitějších bakteriálních patogenů a o znalosti o pacientovi. Zabývá se i problematikou antibiotické profylaxe, zdůrazňuje potřebu spolupráce mikrobiologů a klinických lékařů v této oblasti. Práce je přínosem pro tyto specialisty i podnětem k jejich další činnosti.