Název Bohnice - původně pojmenování malé vsi daleko za Prahou - je spojen již 100 let v povědomí obyvatel Prahy a kdysi i velké části Čech s označením azylu pro duševně nemocné. Kniha přibližuje někdy dramatické osudy tohoto zdravotnického zařízení i málo známé pracovní a sociální podmínky jeho zaměstnanců. Všímá si dlouhodobého problému léčby duševních nemocí. Popisuje jak základní metody, tak podpůrné a doplňující prostředky. Posledních 30 let historie tohoto zařízení přibližuje kniha v aktualizovaném přehledu. Ukazuje, jak právě toto období zbavuje dnešní léčebnu dosavadní tabuizace a otevírá její prostředí a poslání nejen ve skutečnosti, ale také v povědomí veřejnosti.